Řemeslo se dnes často spojuje s minulostí, s dobou našich rodičů a prarodičů. Ale když se podíváte dětem do očí, když drží v ruce materiál, něco tvoří, zkoumají, ptají se „a jak to funguje?“ – pochopíte, že řemeslo má budoucnost. A možná větší, než si myslíme.

Na dni řemesel jsme to mohli vidět na vlastní oči.
Děti přicházely zvědavě, některé nesměle, jiné s nadšením – ale všechny s tou stejnou jiskrou: chtějí pochopit, jak se z kousků může stát celý výrobek. Jak z kabelu vznikne svazek. Jak se něco, co držíme v ruce, promění v součást stroje, auta nebo letadla.

Ti nejmenší si hráli – skládali, navlékali, zkoušeli. Starší už přemýšleli: „Takhle se dělá výrobek? Tady to všechno začíná?“ A my jsme jim mohli ukázat to nejdůležitější – že i v moderní firmě, která vyrábí pro globální průmysl, začíná vše stále stejně: rukama, trpělivostí, pečlivostí a řemeslem.

Proč je to důležité?

Protože řemeslo není jen práce. Je to dovednost. Odpovědnost. Radost z toho, že něco vytvořím.

A možná právě zde vznikla první jiskra – v někom, kdo jednou nebude říkat:
„Mám práci,“ ale „Mám řemeslo. Umím něco, co má smysl.“

Děkujeme všem organizátorům, učitelům, kolegům, kteří věnovali svůj čas a energii. Ale největší poděkování patří dětem – za jejich otázky, trpělivost a nadšení.
Protože řemeslo přežije jen tehdy, když se ho někdo naučí milovat.